Konec Pohromy?

Sobotní odpoledne znovu narušily jednotky nemrtvých a tentokrát se na farmě nesetkali s dostatečným odporem. Obrana farmy byla proražena, pole zamořeno parazitickým organismem a úroda úplně zničena. Lordaeronské potraviny až do opravy farmy pocházejí ze zásob hradu a farmy, pokud na farmě zbylo něco co neshořelo.

Nicméně Pohroma farmu držela jen po dobu nutnou k zamoření Samorosty. Po té se její zbytek stáhl na krchov, kde vyčkával návratu rytíře smrti, který zatím sázel parazity na farmu Ambermillskou. Neodpustil si při tom několik jedovatých poznámek na účet mága, který kontroloval obranu města.

Jako konečná jeho poznámka pak padlo ultimátum, že pokud nedostane o půlnoci Božku Chmeločukovou, stane se farmám ještě něco děsivějšího, než jen vypálení a zničení půdy. Toho ještě jedou zopakoval pro posádky, které se připravovaly znovu obsadit Horskou farmu. Pak bylo ticho a klid. Oba samosprávní celky začali navečer zrychlená jednání na téma vydat, nebo nevydat Božku Chmeločukovou rytíři.

Dvůr Lorda Fenrise z Fenrisu, jasně rozhodl, že Božku nevydá a místo toho se na krchov vypraví zemřít osobně Lord Fenris a jeho nejvyšší armádní představitelé. Ať už to byl závdavek k pokusu o resignaci na Falkensteinský trůn, nebo cokoliv jiného, Lordaeronský dvůr poněkud zapomněl, že Božka se nachází pod ochranou Ambermillské mágokracie, která ji rozhodla vydat, ať už měla důvody jakékoliv.

Čas se blížil půlnoci, když na Krchov dorazil Lord Fenris a jeho svita. Ještě dříve, než se objevili mágové s Božkou, se objevil rytíř smrti se svým mazlíčkem. Mrazivým wyrmem, s důstojným jménem Onnrashari, což naneštěstí v obecném jazyce značí něco jako Oledbouch, či Okruplesk. Wyrma zřejmě čekání nebavilo a tak začal své okolí obšťastňovat svým mrazivým dechem. Víme, že to odnesla jedna ze Syndikátských hlídek a dokonce jeden ogr od jezera.

Lordaeronští se už chystali rytíře oslovit, když dorazili mágové s Božkou. Rytíř a Onnrashari s nálety nepřestali. Lordaeronští navíc rytíři oznámili, že mu Božku nedají. Rytířovu odpověď nemůžeme citovat, nicméně měla značit, že se chystá hrad Falkenstein shodit do nějaké rokle pod ním. Patrně si chudák neuvědomil, že tam stojí Pyrewood (nebo uvědomil líp, než Lordaeronští?)

Lordova svita si tedy spolu s ním zavelela návrat na hrad. Když z krchova vyšel kostlivý čaroděj spolu se svou svitou ghůlů. Mágy s Božkou požádal, aby vstoupili do krypty, kterou pak ghůlové obestoupili. Dále už víme jen to, že se rytíř vrátil. Sestoupil do krypty také a mágové se vrátili bez Božky. Na druhý den, útoky pohromy skončily.

Ještě té noci následovalo jednání Lordaeronského lorda s kancléřem Ambermillským. Ačkoliv jednání zprvu vypadalo dost agresivně, vše se srovnalo a pokračovalo obchodování a dražením černého stříbra a obchodní cesty do Hillsbradu. Kancléř tvrdil, že černé stříbro cenu volné cesty a obchodu s Hillsbradem má, lord byl proti a nabízel „pouhé“ čtyři pruty stříbra trpasličího (mithrillu). K dohodnutí obchodu nakonec nedošlo, neboť obě strany na svých cenách setrvaly.

Zimní bál a první sníh

Hodovní síň hradu Falkensteina dlouhou dobu ležela ladem. Až donedávna. Lord v krátké době ohlásil konání Zimního bálu, na nějž sezval všechny své poddané – a některé dokonce pozval osobně. Horečné přípravy okořenily první padající vločky, jenž dorazily tři dny po zimním slunovratu. Oficiální znamení, že zima už je na cestě a pokud jste ještě nenaštípali zásobu dříví, měli byste tak učinit co nejrychleji. A ačkoliv události dvou dnů před bálem nebyly pro Lordaeron zdaleka příznivé, bál se nakonec uskutečnil s celou parádou.

Samotné slavnosti v hodovní síni předcházela kratičká mše kněze Reginalda. Kdo ví, proč lord Fenris vybral zrovna jeho, možná právě proto, že odsloužená mše byla na poměry provincie velmi netradiční a nad její hodnotou si někteří posluchači očividně lámali hlavu. Nikoliv však nad samotným jídlem – jakmile byla zahájena hostina a hosté usedli k velkému stolu, cítili se takřka jako doma a výborné jídlo mizelo z talířů před očima. Hostinu doprovázela nádherná hudba, dílo bardky Cinnamoni a hudebníků žijících na hradě. Žel, připravená klání vzala záhy za své – klání bardů se nekonala pro nedostatek soutěžících, stejně tak se muselo odpískat soutěžení o nejlepší koláč, neboť nikdo žádný nepřinesl.

Soutěžilo se nakonec pouze v tanci, žel drsné kulturní poměry opět převážily – sotva lord oslovil hosty, aby se nebáli a šli zápolit na taneční parket, pro pobavení ostatních i své, takřka polovina hostů odešla. Klání vyhrál elfský pár, mistr Moonleaf se slečnou Sakme, a právem si odnesli cennou výhru. Před samotným kláním se na parketu mihl i sám lord Fenris se svojí dcerou Johankou. Závěr bálu se nesl ve velmi komorní atmosféře – lord s Johankou přisedli po boku hostů k velkému stolu a zapojili se do živé debaty.

Žel se bál neobešel ani bez prolité krve. Apol Fedly, jenž se pokoušel dostal na hostinu i přes četná varování, byl nad hodovní síní probodnut stráží, a zatímco se většina hostů dobře bavila, o pár metrů dál se umíralo. V Pyrewoodu se proslýchá, že jeho tělo bylo následně hozeno do příkopu.

Stíny se vznášejí nad Hvozdem

V posledních dnech se Hvozd zmítá pod nápory četných nebezpečí. Atmosféra v Pyrewoodu houstne. Z města byli díky četným stížnostem obyvatel vykázáni nemrtví, zákaz však lord Fenris rozšířil i na trolly. Na potenciálně výbušné gnómy se nebál uvalit clo. Nepřispívají ani výtržnosti a množící se prohřešky mágů, kteří se ve městě rychle stali nejpalčivějším trnem v oku. Garda zdůraznila zákaz užívání magie jako zbraně na území města a zpřísnila případné tresty. Nespokojenost dosáhla vrcholu, když rozvášněný dav před Pyrewoodským kostelem sepsal a podepsal petici žádající lorda Fenrise, aby zamezil svévolnému užívání magie ve Hvozdu a mágy porušení tvrdě trestal prostřednictvím komise složené z obyvatel a především pak paladinů. Proslýchá se však, že takové řešení lord ostře odmítl.

sylvanasI tento palčivý problém však musel ustoupit před problémem mnohem vážnějším, který jej ladně zametl pod koberec a řešení odsunul takřka na neurčito. Nebo alespoň do dalšího incidentu. Nemrtví postoupili směrem do Hvozdu a zbudovali předsunutý tábor sotva míli od Stříbropolí. Garnitura hbitě zareagovala vyhlášením branné povinnosti, v příštích několika dnech tak čeká Hvozd rychlá mobilizace sil, které budou čelit začínajícímu vpádu nemrtvých. Musí ale jednat rychle. V ohrožení je čerstvě získaný severní důl, i Krásno, poslední obyvatelné sídlo severu a je jen otázkou času, než nemrtvá horda zabere další kus území. Obsadí-li armáda Sylvanas zbytky zdevastovaného Stříbropolí, snadno získá strategický bod, z nějž může pokračovat v obsazování severní části provincie. Dokáží vyčerpané síly Lordaeronu zatlačit nemrtvé zpět k hranici včas, nebo se rozprostře nad Hvozdem chladný stín královny smrtonošek? Je před námi skutečně začátek konce i posledního zbytku království, které se kdysi těšilo takové slávě?